čtyři, tři Vietnamci a já. Spacák má jediná holka naší výpravy. Sice slabý, na léto, ale alespoň něco. My ostatní si bereme deky. Nic moc, je začátek února, zima, nahoře bude okolo nuly, ale nějak to určitě půjde. Musí. Karim

že největší množství ukradených mopedů končí u cizinců. Ti je buď kupují, nebo se půjčují kradené. Vědi, že policie dosud cizince moc nekontrolovala. S mopedem jim techničák obvykle nepůjčují. Pokud skútr kupujete, je vysok

munikovali s Ho-Ch-Minhem jako začala jednat Anglie s Gándím, nehledal by takovou oporu v Moskvě a Vietnam mohl jít svojí cestou. Ale to je už moc kdyby.   Dnes si z tohoto souboje Američané odnášení noční můru, obrovský pocit viny.

í zápasy. Ale žádní toreadoři, vždy dva býci proti sobě. Postupně vždy představili dva býky a pustili je proti sobě. Někdy se jim sice moc bojovat nechtělo, ale po chvilce váhání se vždy do sebe pustili. A to skutečně s plnou si

najdete vesnice s minoritami. Navíc půjčení mopedu ve městečku je problematické, není to turistické město. Samotné městečko Nghia Lo nic moc, vyjma trhu. Ale okolní vesnice jsou fantastické. Údolí, rokle, řeky, vysoké hory s teraso

é výroby. Oni používají rýžovary vlastně dávno, jsou dřevěné a „fungují“ bez elektriky.   Při jídle servírují maso i s kostmi . Moc se nám to nelíbí. Přemýšlel jsem, co jim přivést jako dárek, co by se jim mohlo hodit v

e dopadly dongy, ty jsou s plastu, dolary se také dají dobře usušit, horší to je s mým pasem. Snad mě na něj pustí zpět z Vietnamu. Nechci moc dlouhou dobu stát v mokru v tříšti, bojím se nastydnutí, to cestování dost komplikuje. A

derní stereoidy. Dopingové kontroly by zde jistě měly hodně práce.  O své miláčky se chlapi starají lépe než o svoje manželky, které mimochodem obvykle v době, kdy se chlapi baví, dřou na poli. Kohoutí zápasy jsou totiž bez jaké