Čáp s rýží - Čižba ve Vietnamu
Čáp s rýží
Tak jako u nás ještě před 120ti lety, jsou ptáci ve Vietnamu běžnou součástí jídelníčku. Nikdo se nad tím nepozastavuje a nepřipadá mu na tom nic zvláštního. Tak jako jedí slepice, kuřata, kachny,.. jedí i čápy, vlaštovky a další druhy ptáků a ptáčků.
V zásadně je chytají třemi způsoby
1) střílí puškou, u nás se nazývala ptáčnice. Je to vlastně vzduchovka, do které se napumpuje předem vzduch
2) chytají je do sítí
3) chytají je na lep
Ve všech případech používají jako návnadu živé nebo mrtvé ptáky.
Při chytání používají dnes i moderní techniku. Vedle návnady položí mobilní telefon, kde pustí hlasitě zvuky ptáků.
Chytají se prakticky v celém Vietnamu. Ale u městečka Tram tau jsem narazil na vesnici, která celá z ptáků žije. Ptáci se tam stahují do údolí, které je celé pokryto sítěmi, všude chlapíci s ptáčnicemi, všude vztyčené klacky s lepem.
Kdo by se nad tím pozastavoval tomu doporučuji vzpomenout na některé naše místopisné názvy, Například Na Čihadle, Číhaná, případně na rčení, sednout někomu na lep, nebo chytat lelky.
Pro nás je to dnes těžko pochopitelné. Ale ještě nedávno naše babičky a prababičky třeba vykrmovali šiškami husu na Posvícení.
Protože ptáky a ptáčky mám velmi rád, jsou znakem čisté přírody, mám s tím velký problém.
Zvlášť se mne ale dotýká způsob, jakým s ptáky nakládají. Zcela bez citu. Vietnamci nejen k ptákům, ale ke všem zvířatům se chovají jako k věcem.
Téměř jsem se sesypal, když jsem ptáky viděl prvně prodávat na trhu.
To samo o sobě ještě ale tak strašné nebylo. Ale nejhorší bylo, že paní ty krásné ptáčky škubaly živé! Usmívali se při tom, povídali si navzájem s kamarádkami a já pozoroval ubohé ptáčky, jak se potácejí na dně mísy bez peří, polomrtvé. Ptáčky prodávaly s peřím, nebo bez peří. Hlavní důvod je ten, že nemají lednice.
Podobně necitlivě zacházejí i s husami, slepicemi…. klidně je uchopí za křídlo, hází s nimi a nevadí, že jim přitom křídlo zlomí. Žáby stahují živé, prasatům, slepicím, nejprve proříznou tepnu a nechají vykrvácet. Dokonce na trzích na to mají „zlepšovák“. Slepici doslova hodí do kbelíku s vyříznutým dnem, které kouká dnem hlava. A na krku jí oškubou a otevřou tepnu.
Mne při tom ale nejvíce irituje, že se při tom ještě USMÍVAJÍ a vůbec nechápou můj údiv. A to nemluvím o klecích, o způsobu přepravy.
My, když už nějaké zvíře usmrtíme, tak se při tom alespoň nesmějeme. I když zase tak nevinní nejsme, víme, jak se myslivci radují, když střelený zajíc udělá kotrmelec. Ale to jsou spíše výjimky.
Ale už se ve Vietnamu objevují aktivisté, kteří se snaží tuto situaci napravit. Dnes už lidé mají doma i miláčky, psy kočky, které by nikdy nezabili. Ale často nemají problém ukrást sousedovi psa a upéci si ho k večeři.
Protože nemám tlačítko unlike, pokud někoho příspěvek zaujal, klikněte LIKE, alespoň uvidím, že to někdo četl. Nepíši, zda se to někomu líbí, to snad ani nejde,..
Čáp s rýží? Dali byste si?
Než odpovíte, zkuste si představit dobře upečeného bažanta s bramborami. Ve Vietnamu je čápů poměrně hodně. Jsou menší než ti naši a rýžová pole jsou pro ně ideálním domovem.
Podobně jako u nás ještě před zhruba sto dvaceti lety jsou ptáci ve Vietnamu běžnou součástí jídelníčku. Nikdo se nad tím nepozastavuje a nikomu to nepřipadá zvláštní. Tak jako se jedí slepice, kuřata nebo kachny, jedí se i čápi, vlaštovky a mnoho dalších druhů ptáků.
Ptáky tam lidé loví v zásadě třemi způsoby:
1. na lep
2. do sítí
3. střelbou z pušky, u nás kdysi známé jako ptáčnice – v podstatě jde o vzduchovku, do které se předem napumpuje vzduch. Někdy i z praku.
Nejrozšířenější je chytání na lep. Vietnamsky se tato metoda nazývá „cách bẫy chim bằng keo“, tedy doslova chytání ptáků pomocí lepidla.
Lep používaný k lovu ptáků, vietnamsky keo bẫy chim, lze na venkově poměrně snadno koupit. Vyrábí se z pryskyřic, stromové mízy a dalších příměsí. Přesné složení si výrobci obvykle pečlivě střeží. Různé druhy lepu se používají pro různé druhy ptáků. Liší se nejen svojí lepivostí – velmi silné směsi se používají například při lovu větších ptáků, jako jsou čáp nebo volavka – ale také vůní. Některé směsi mají charakteristické aroma, které má ptáky přilákat.
Sítě na lov ptáků lze také běžně koupit. Nabízejí se dokonce se zvláštní reklamou jako „neviditelné sítě“. Zajímavé je, že i tento starý způsob lovu se přizpůsobil 21. století. Lovci dnes například v blízkosti sítí pokládají mobilní telefon s nahranými hlasy ptáků, které slouží jako lákadlo.
Modernizují se také střelné zbraně. I když jsou stále nejrozšířenější amatérsky vyrobené vzduchovky, objevují se už i moderní modely nebo praky s laserovými zaměřovači dovážené z Číny či z USA.
Ptáci se loví prakticky po celém Vietnamu. U městečka Trạm Tấu, nedaleko Nghĩa Lộ, jsem ale narazil na vesnici, která z lovu ptáků celá žije. Ptáci se zde stahují do údolí, které je doslova pokryto sítěmi. Všude jsou natažené sítě a vztyčené tyče s větvemi potřenými lepem.
Lov probíhá většinou brzy ráno nebo navečer, kdy ptáci hledají místo k odpočinku. Vysoké tyče fungují jako přirozená místa k dosednutí – ptáci totiž rádi usedají na nejvyšší bod v krajině.
Lov ptáků má ve Vietnamu dlouhou tradici, i když v posledních letech vyvolává stále větší diskusi mezi ochránci přírody. Lepivé pasti totiž nejsou selektivní a mohou zachytit i druhy, které lovci původně chytit nechtěli.
Čižba, tedy lov ptáků, byla ostatně kdysi běžná i u nás. Dodnes to připomíná řada místních názvů – například Na Čihadle, Číhaná – nebo rčení jako „sednout někomu na lep“. Připomínají ji i některá příjmení, například Čížek nebo Čiháček.
Pro nás je dnes takový způsob lovu těžko pochopitelný. Ale ještě relativně nedávno naše babičky vykrmovaly husy na posvícení a v některých oblastech, zvlášť na Slovensku, se holoubata jedí dodnes.
Protože mám ptáky velmi rád a považuji je za symbol čisté přírody, mám s tím osobně velký problém. Zvlášť těžko nesu způsob, jakým se s nimi někdy zachází. Na trzích jsem například viděl prodávat ptáky živé. Některé ženy je dokonce škubaly ještě zaživa. Usmívaly se přitom, povídaly si mezi sebou a já sledoval ubohé ptáčky, kteří se bez peří potáceli na dně mísy.
Je ale zároveň nutné si uvědomit, že Vietnam je v mnoha ohledech v jiné historické a kulturní etapě. Lidé v tom vyrostli a považují to za normální. Proto je jednoduchá kritika zvenčí často nefér.
Na druhou stranu se už i ve Vietnamu objevují lidé a organizace, které se snaží přístup ke zvířatům změnit. Mnoho rodin dnes chová doma psy nebo kočky jako domácí mazlíčky – něco, co ještě před pár desítkami let nebylo běžné.
A na závěr
V kuchařce Dobromily Rettigové je spousta receptů na přípravu ptáčků. Zde příklad:
Dušení skřivánci. Ober, vykuchej a očistí náležitě skřivánky. Dej na rendlík kus másla, dvě drobně nasekané cibule a nech to do zlatova spěnit, pak dej ptáčky do toho, osol je, přikrej poklicí a nech je dusit; když se vypuštěná z nich šťáva začíná ztrácet, přisyp k nim asi lžíci mouky, „zamíchej to a přilej tolik hovězí polívky, mnoho-li je potřebí, aby bylo dostatečně omáčky, pak to trochu okořeň tlučeným pepřem, přilej čtvrtku vína, nech to ještě trochu povařit a dej to na mísu“.
a další: Zadělávané sluky. Malé ptáčky s omáčkou. Malé ptáčky v župana. Zadělávané drozdy aneb kvíčaly. Křepelky s rejží. Kvíčaly s rejží.
Další zajímavé články. Zde. Pokud se na této stránce také zaregistrujete, v okamžiku, kdy se bude měnit situace se vstupem do Vietnamu, vízy, dostanete info.
Další zajímavé články. Zde. Pokud se na této stránce také zaregistrujete, v okamžiku, kdy se bude měnit situace se vstupem do Vietnamu, vízy, dostanete info.
