Jak jsem učil ve Vietnamu vařit brambory

Vietnamci znají brambory, tu a tam se vyskytují, ale … pozor .

Vždy když přijedu k mým známým do hor, do vesnice v horách, paní se rozzáří samou láskou. A podstrojuje a podstrojuje.  Tu přiběhne s pomeranči, kávičku připraví, tu oloupe mango, dokonce i oloupe banán a přeběhne s ním, asi bych to nezvládl, prostě mám se jako král.  

Děti doma v Praze se mě smějí. Doma se musíš o sebe postarat sám, ale tam jsi hvězda, král, a všichni tě obskakují. Proto tam jezdíš. S úsměvem musím odpovědět, ano, jako král se tam mám, ale že bych tam kvůli tomu jezdil? 

A paní domácí ví, že oni rýži a my brambory. Tak když přijedu, už v kuchyni vidím v koutě pytel s brambory, Vím, že jsou výhradně pro mě, a že je dostanu každý den, a to v míře nesnědetelné. 

Ale, trvalo několik dní, než jsem je naučil vařit brambory.  

Den první 

Poprvé jsem se moc nestaral, bylo mě řečeno, že budou brambory, tak jsem čekal prostě brambory.  Viděl jsem je předtím v koutě, vypadaly normálně a normální byly. 

Na stůl jsem ale dostal v hliníkové misce hmotu (V horách je to standardní nádobí, babička jí měla pro psa, i my dnes pro pejska máme nerezovou), která pohledem vařené brambory určitě nepřipomínala. Spíše řídká kaše, spousta „něčeho“ a hlavně mnou nenáviděný koriandr.

Den druhý

Už sedím u ohně (vaří se u nich stále na ohništi) a hlídám svoje brambory, a když vidím, že jsou hotové naznačím, že by se mohly slít. V tento okamžik jsem narazil na odpor. Paní ví, že nevařím, to přece nemohu umět. Tak vaří a vaří dál, přihazuje zeleninku, mě neznámé odrůdy ani už jsem nezabránil hrsti koriandru. Prostě totéž, co první den s tím rozdílem, že jsem to viděl 

Den třetí 

Už jsme je důkladně informoval. Předem trochu soli, kmínu a špičkou nože zjistit, zda jsou uvařené, nakonec omastit máslem. Hlavně žádné listí, zelí a už vůbec ne koriandr.

Takže jsem dostal brambory. Vidím super, zelí tam není, ale byly nakrájené na malilinké kostičky, zcela rozvařené, ale hlavně, žádné listí tam nebylo. Super. Vezmu do úst, strašné. Byla omaštěné máslem. Ale byl to nějaký strašně žluklý margarín, jela kvůli němu ten den ráno na trh.  No hrůza.

Den čtvrtý

Pochutnával jsem z mojí hliníkové misky na mnou uvařených bramborách, správně velikých, nerozvařených, sice suchých, ale alespoň jedlých 

Na obr vidíte vpředu brambory pro mne.  Na následující galerii je ukázka běžných jídel v horách, bez zvláštní přípravy pro turisty. 

 

Na obr.  vpředu brambory pro mne.  Jídlo v horách v chudých staveních vypadá přece jenom trochu jinak Vietnamci znají brambory, tu a tam se vyskytují, ale … pozor .
Vždy když přijedu k mým známým do hor, do vesnice v horách, paní se rozzáří samou láskou. A podstrojuje a podstrojuje.  Tu přiběhne s pomeranči, kávičku připraví, tu oloupe mango, dokonce i oloupe banán a přeběhne s ním, asi bych to nezvládl, prostě mám se jako král.  
Děti doma v Praze se mě smějí. Doma se musíš o sebe postarat sám, ale tam jsi hvězda, král, a všichni tě obskakují. Proto tam jezdíš, S úsměvem musíme odpovědět, ano, jako král se tam mám, ale že bych tam kvůli tomu jezdil? 
A paní domácí ví, že oni rýži a my brambory. Tak když přijedu, už v kuchyni vidím v koutě pytel s brambory, Vím, že jsou výhradně pro mě, a že je dostanu každý den, a to v míře nesnědetelné. 
Ale, trvalo několik dní, než jsem je naučil vařit brambory.  
Den první 
Poprvé jsem se moc nestaral, bylo mě řečeno, že budou brambory, tak jsem čekal prostě brambory.  Viděl jsem je předtím v koutě, vypadaly normálně a normální byly. 
Na stůl jsem ale dostal v hliníkové misce hmotu (V horách je to standardní nádobí, babička jí měla pro psa, i my dnes pro pejska máme nerezovou), která pohledem vařené brambory určitě nepřipomínala. Spíše řídká kaše, spousta „něčeho“ a hlavně mnou nenáviděný koriandr.
Den druhý
Už sedím u ohně (vaří se u nich stále na ohništi) a hlídám svoje brambory, a když vidím, že jsou hotové naznačím, že by se mohly slít. V tento okamžik jsem narazil na odpor. Paní ví, že nevařím, to přece nemohu umět. Tak vaří a vaří dál, přihazuje zeleninku, mě neznámé odrůdy ani už jsem nezabránil hrsti koriandru. Prostě totéž, co první den s tím rozdílem, že jsem to viděl 
Den třetí 
Už jsme je důkladně informoval. Předem trochu soli, kmínu a špičkou nože zjistit, zda jsou uvařené, nakonec omastit máslem. Hlavně žádné listí, zelí a už vůbec ne koriandr.
Takže jsem dostal brambory. Vidím super, zelí tam není, ale byly nakrájené na malilinké kostičky, zcela rozvařené, ale hlavně, žádné listí tam nebylo. Super. Vezmu do úst, strašné. Byla omaštěné máslem. Ale byl to nějaký strašně žluklý margarín, jela kvůli němu ten den ráno na trh.  No hrůza.
Den čtvrtý
Pochutnával jsem z mojí hliníkové misky na mnou uvařených bramborách, správně velikých, nerozvařených, sice suchých, ale alespoň jedlých 
Na obr.  vpředu brambory pro mne.  Jídlo v horách v chudých staveních vypadá přece jenom trochu jinak