1 Ze Saigonu do delty

Na cestu jsem vyrazil se svojí vietnamskou kamarádkou po tom, co jsme procestovali severní oblasti od Ho-Chi-Minhova města jako DaLat, DakLak a další. Projeli jsme se na slonech, zkusili si sklízet kávu, plavili se po divoké řece. Na jih od Ho-Chi-Minhova města jsem ale v životě byl pouze jednou a to krátce,  tak je cílem naší cesty. S plánem cestovat autobusem a lodí na jih Vietnamu a potom po pobřeží dále do Kambodže.

Město se dnes jmenuje Ho-Chi-Minhovo, jak ho vítězové hned druhý den po pádu Saigonu přejmenovali. Saigon se dnes jmenuje pouze jedna městská čtvrť. Se jménem je to ale zcela jiné jako to bylo u nás, není to jako u nás byl Zlín.(Gottwaldov) U nás název Zlín byl na indexu, Saigon ale na indexu není. Nikdo nemusí mít strach, že bude mít problém, pokud město nazve Saigonem.

To že s domluvíme vietnamsky (díky mojí kamarádce) nám obrovsky otevírá cestovatelské možnosti. Protože tam, kde turisté nejsou, s angličtinou nepochodíte.

První malý incident zažíváme hned na autobusovém nádraží v Saigonu. Na jihu totiž již totálně vládne neregulovaný kapitalizmus. Všude je velké množství společností, ruch, nevíme zcela kam se vrtnout. Kamarádka, odrostlá v horách Severu, vytáhla fotoaparát a fotí si tuto záplavu nabídek. V tom ale přijde přísný strážce pořádku s hvězdou na čele (čepici, nebyla to princezna) a zkoumá PROČ si to fotí. Trošku mne to připomíná, naštěstí vzdáleně, KLDR. Policajt chápe fotografování vodopádu, moře, možná rikši, ale ne cedule! Co když je to špion. A možná je i na závadu, že se kamarádka domluví. Je podezřelá. Někdy je totiž lepší nerozumět. Nakonec se to ukončilo schováním fotoaparátu.

 

Jedeme asi 2 hodiny malým korejským autobusem na jih do delty. Je velké horko, přes 30 stupňů. Do delty míří i spousta organizovaných zájezdů. Má to velkou výhodu, že každá minuta výletu je využita. My naopak tápeme, delta je velká jako Francie, (je i na území Kambodže) nezabloudit je těžké. Mapy sice jsou, ale spíše mne připomínají plánek pro skautský orientační závod. Plný překvapení. A protože zde nejsme autem ale autobusem, šlapeme nakonec i pěšky. Asi po 5ti kilometrové ubíjející chůzi s bágly v dusivém horku se ubytováváme v malém hotýlku.

 

Druhý den jsme se přes znalost vietnamštiny rozhodli najmout průvodkyni. Nikdy v životě mne nenapadalo si najímat průvodce. Jsme zvyklí cestovat, na Sázavě, v Chorvatsku, Francii, všude si poradíme. Ale Asie je Asie. Každý zná jenom svojí vesnici a její malé okolí. A dobré mapy nejsou, tištěný průvodce je jenom pro turistické oblasti.

Paní pro nás zajistila loď a odplouváme na ostrovy delty, kde navštěvujeme tak trochu „profláknutá“ místa, v takzvaném kokosovém království.

Kokos je zde hlavní produkt, U nás se prodává jenom suchý, kde je již kokosové mléko vysrážené na stěnách v bílý kokos. Čerstvý se někdy dá koupit v Sapě v Libuši v Praze. Ten má kokosovou bílou slupku slabou, není moc dobrá, má hlavně kokosové mléko. Koupě v Praze je ale docela risk, bývá již starý. Koupil jsem jej dvakrát, vždy byl špatný. Navíc v Praze stál 70 korun namísto zdejších 7mi korun. Dále jsme si prohlédli další zajímavá místa s ochutnáváním různého ovoce. Nakonec jsme se rozhodli, že dále přece jenom pojedeme na vlastní pěst. Sice se možná nedostaneme na oficiálně nejzajímavější místa, bude nás to stát čas, ale o to možná budou více o reálném životě.

 

Pokračování

 

Aktuální přednášky    

 

novinky, aktuality

2.8.2022 Život s duchy
25.7.2022 Poupata zázvoru
18.9.2021 Bambusová krysa
 
 

info@vietnamista.cz  / veškeré kontakty