Sledoval jsem v televizi pořad z australské letištní kontroly. Tamní celník okamžitě pojal podezření, že starší Vietnamka má falešný pas, protože vůbec neznala své datum narození. Ironií osudu bylo, že na vině nebyla žena, ale hluboká neznalost asijské kultury ze strany celníka.

Až 30 až 40 % Vietnamců narozených před rokem 1980 totiž své skutečné kalendářní datum narození vůbec netuší. Jak je to možné a proč má polovina starší vietnamské komunity v dokladech napsaný zrovna 1. leden?

 

Smrt si pamatují, narození ne

Zatímco na Západě jsou narozeniny středobodem rodinných oslav, v tradičním Vietnamu byl přesný den příchodu na svět nepodstatnou a nezajímavou informací. Život na venkově se neřídil dny v kalendáři, ale střídáním ročních období a sklizní rýže. Když se pamětníků zeptáte, kdy se narodili, odpoví vám: „Když zrovna začínaly velké deště v roce Tygra.“

Kulturní paradox tkví v tom, že zatímco vlastní narozeniny Vietnamci zapomínali, datum úmrtí svých předků si připomenout nezapomenou. Kult uctívání předků je základem tamní společnosti. Den, kdy dědeček či prababička opustili tento svět, je posvátný, drží se během něj rodinné rituály a vaří se hostina. Smrt znamená přechod mezi ochranné duchy rodiny. Narození jednotlivce? To byla jen běžná součást koloběhu přírody.

 

Když se stárne hromadně

Dalším důvodem zmatků je tradiční asijské vnímání věku. Ve Vietnamu se historicky slaví hromadné stárnutí během svátku Tết (vietnamský Nový rok) Bez ohledu na to, zda jste se narodili v květnu nebo v listopadu, v momentě, kdy odbije tento svátek, zestárnou všichni lidé v zemi společně o jeden rok.

Navíc tradiční věk (Tuổi Mụ) počítá lidský život už od momentu početí. Dítě, které se narodí, má v den porodu automaticky 1 rok (čas v matčině děloze se zaokrouhluje). Pokud se narodí pouhé dva týpne před svátkem Tết, po přechodu do Nového roku mu jsou podle tradice už 2 roky – přestože na světě reálně dýchá teprve čtrnáct dní.

 

Příklad tradičního počítání věku:

[Moment početí] ──(9 měsíců v děloze)──> [Porod: Věk 1 rok] ──(Svátek Tết o měsíc později)──> [Věk 2 roky]

Úřední peklo a velký byrokratický třesk

Až do druhé poloviny 20. století moderní registry neexistovaly. První povinné občanské průkazy sice sjednocený Vietnam zavedl po válce v roce 1976, ale nařízení bylo spíše vágní. Miliony lidí na venkově a mezi horskými menšinami žily dál bez jakýchkoliv dokladů.

Zlom nastal v roce 1999, kdy stát začal plošně zavádět modernější plastové občanské průkazy, a definitivní tečku udělal rok 2016 s nástupem elektronických čipových karet. Státní počítačový systém nekompromisně vyžadoval kolonku: DD / MM / RRRR.

Jenže co dělat, když miliony občanů znaly svůj den narození pouze podle tradičního lunárního kalendáře? Protože je tento kalendář pohyblivý, jeho dny neodpovídají našemu klasickému (solárnímu) kalendáři [1]. Přepočet nikdo zpětně nedělal. 

 

Situace se vyřešila dvěma způsoby:

1. Lidé si data vymýšleli: Úředníci na matrikách zapsali to, co lidé odhadli, což bylo často velmi vzdálené od biologické skutečnosti.

2. Systém zasáhl byrokratickou zkratkou: Počítače potřebovaly formální zápis. Stát proto zavedl univerzální zástupný symbol (placeholder). Každému, kdo neznal svůj přesný den narození v solárním kalendáři, se do kolonky automaticky zapsal první den mezinárodního nového roku – 1. leden.

 

Právě proto mají statisíce Vietnamců po celém světě v pasech stejné narozeniny. Není to podvod, je to jen technické řešení historického chaosu.

.

Starší občanka - ID card, kde je ještě uvedena etnická příslušnosit a náboženství 

 

Nedávná historie: Kmenová příslušnost v průkazech a náboženskví

Doklady ve Vietnamu prošly ještě jedním zajímavým vývojem. Až do nedávné doby musel mít každý občan v průkazu povinně napsanou svou etnickou příslušnost (zda je majoritní Vietnamec/Kinh, nebo příslušník jednoho z 53 horských etnik a kmenů) a také náboženství.

V rámci modernizace a snahy o integraci společnosti se však stát rozhodl tyto citlivé údaje z vizuálního povrchu dokladů nadobro odstranit, aby se předešlo případné diskriminaci menšin. K tomuto zásadnímu kroku došlo 1. července 2024, kdy vstoupil v platnost zbrusu nový zákon o identitě. V nejnovějších biometrických průkazech už tyto kolonky pro oči běžného kontrolora na kartě nenajdete – ale pro potřeby státní správy zůstaly bezpečně zašifrované výhradně uvnitř elektronického čipu včetně dalších údajů. 

Až tedy příště uvidíte na letišti nervózního staršího cestujícího z Asie, který váhá nad datem svých narozenin, vězte, že se nedívá do minulosti skrze kolonky západních formulářů, ale skrze staleté tradice, kde čas plynul úplně jiným tempem.

A dnes? „Happy Birthday“ 

Generační propast snad nemůže být hlubší. Zatímco babička s dědečkem stále pátrají po tom, kdy vlastně sfouknout pomyslnou svíčku, mladá vietnamská generace dnes masivně a kompletně přejímá anglosaské zvyky.

Mladí Vietnamci dnes slaví narozeniny ve velkém stylu – s partou přátel, v hlučných barech, s hromadami dárků a v čistě západním rytmu. Někdy je tato kulturní proměna až úsměvná. Tradiční vietnamské označení pro narozeniny (Sinh nhật) u náctiletých ustupuje do pozadí a svému velkému dni neřeknou jinak než anglicky „Birthday“. V moderních cukrárnách v Hanoji nebo Saigonu tak na luxusních dortech hrdě svítí krémové nápisy „Happy Birthday“ a u stolu nesmí chybět sborové zpívání celosvětového hitu „Happy Birthday“.