Při mých cestách po Kambodži jsem se i sám setkal u rybářů s vietnamštinou. Myslím, že návštěvníci Kambodže by toto mělo zajímat.

Na jezero Tonle Sap vyvezou lodě turisty, kteří z dostatečného pohodlí a „bezpečné vzdálenosti“ pozorují chudé lidi v plovoucích vesnicích. Fotí a fotí. Osobně tohle „lidské zoo“ nemám rád a odsuzuji ho. Vozit lidi za krásami a památkami? Ano. Ale organizovat hromadné pozorování lidské chudoby? To ne.

Většina turistů se navíc o skutečném životě těchto lidí vůbec nic nedozví. Třeba to, že nejbližší vesnice Chong Kneas, kam se nejčastěji jezdí, vůbec není khmerská, případně chamská, ale vietnamská.

Vesnice, které jsou čistě plovoucí (na barelech a pontonech), jsou z velké části vietnamské. Naopak ty, které stojí blíže ke břehu na vysokých kůlech, jsou khmerské. A víte, proč tomu tak je?

Protože vietnamská menšina v Kambodži žije v podstatě jako lidé druhé kategorie. Nemají kambodžské občanství, a tudíž podle zákona nemohou vlastnit ani pronajímat půdu na pevnině. Proto jich nejvíce žije na vodě – přímo na jezeře Tonle Sap a v rybářských osadách podél řek. Jejich děti kvůli chybějícím dokladům často ani nemohou chodit do běžných škol.

S vietnamskými rybáři se navíc můžete setkat podél celého toku Mekongu až k hranicím s Laosem. Proč je jich ale v Kambodži tolik? Má to tři hlavní historické důvody:

- Francouzská koloniální éra: Francouzi aktivně podporovali migraci Vietnamců do Kambodže. Považovali je za vzdělanější a schopnější úředníky či řemeslníky, které potřebovali pro správu země.

- Útěk před válkou: Během války ve Vietnamu utíkaly tisíce civilistů do sousední Kambodže, která byla v té době bezpečnější a klidnější.

- Éra Rudých Khmerů a návrat: Pol Potův režim začal Vietnamce brutálně masakrovat a vyhánět. Ti, co přežili, přišli o veškeré osobní dokumenty, rodné listy a záznamy. Protože ale měli v Kambodži před válkou poměrně dobré postavení, začali se v 80. letech vracet zpět. Doprovázela je spousta dalších Vietnamců, kteří doufali v lepší život. Narazili však na tvrdou realitu. Kambodžané je na mnoha místech vnímali jako cizáky a kvůli historické i politické rivalitě se k nim postavili velmi odmítavě. Kambodža je dodnes odmítá integrovat do společnosti a dát jim osobní doklady.

Výsledkem je krutý paradox: lidé, kteří v Kambodži žijí po generace, jsou úřady oficiálně vedeni jako nelegální imigranti. Nemají občanství kambodžské, ale často už ani vietnamské – stali se z nich lidé bez státní příslušnosti. Dodnes nemají právo na kus suché země a jejich domovem tak zůstává jen otevřená hladina vody.