Sochy hrobů menšiny Jarai na centrální vysočině
Centrální vysočina je proslulá řezbářstvím. Řezba větších i menších předmětů je součástí každodenního života. Etnické skupiny jako Co Tu, Ede, Ba Na, a především Jarai jsou pak proslulé svým uměním vyřezávání dřevěných soch. Lidové artefakty jsou zároveň ilustrací jejich životní filozofie. Prostřednictvím vyřezávaných soch místní lidé vyjadřují své vnímání lidského života a přírody.
Vedle soch zde najdeme různé vyřezávané stavby, trámy, schody, jak pro denní, tak pro sakrální potřebu. Vše je tajemné, oduševnělé a přitom jednoduché.
Tak jako v celém Vietnamu samozřejmě i zde věří, že smrtí nic nekončí. Jejich pohřební rituály jsou velkolepé.
Tradiční hrobky Jarai jsou malé domky, ve kterých jsou umístěny také předměty zesnulých a dary. Kolem hrobky jsou dřevěné sloupy, zakončené surovými řezbami, z nichž některé představují duchovní strážce.
Pohřební obřad je extrémně nákladný a obvykle vyžaduje oběť vodních buvolů a krav. Někde (ještě více v Laosu a Kambodži) lidé z Jarai nahrazují obětování velkých zvířat velkými předměty, jako jsou motocykly, televizory, takže někteř zemřelí bývají pohřbeni například se svým skútrem. Pokud si rodina zemřelého obřad nemůže dovolit, lze jej odložit o několik let.
Ale pohřbem nic nekončí. Po třech letech, někdy však až po sedmi, se koná obřad „opuštění hrobu“, který je poslední příležitostí získat odpuštění mrtvých. V tu chvíli duch přejde do druhého světa. Do tohoto dne je hrob pravidelně ošetřován a navštěvován členy rodiny a přáteli. Dokonce jedí a pijí na hřbitově ve víře, že duch stále existuje. 
Nově opuštěný duch putuje po místech, kde žil.
Nově opuštěný duch putuje po místech, kde žil.
Nejvýznamnější a samozřejmě i turisticky nejvyhledávanější jsou dřevěné sochy kolem hrobových míst.
Dřevěné sochy Jarai (vitnamsky Gia Rai) jsou rozmanité. V přední části hrobu často sochy zobrazující přání plodnosti, reprodukce a růstu vyjádřené matkou držící dítě a lidí tlukoucích rýži. V rozích hrobu jsou sochy plačících sedících lidí. Některé hroby jsou obrovské, vybudované až pro desítky zemřelých.
Některé sochy mají připomenout život zesnulého a ostatním to, aby pokračovali v jeho nedokončené práci. Sochy vypadají prostě a primitivně, ale jsou oduševnělé a smysluplné.
Hrobové sochy také často zobrazují ptáky, zvířata, domácí potřeby a skupiny lidí, kteří stojí, sedí nebo se objímají. Nejoblíbenější jsou sochy sedících lidí s lokty na kolenou, kteří mají hlavu v dlaních a smutné oči.
Lidé říkají, že tyto sochy představují příbuzné, jak sedí u hrobu a mluví s mrtvou osobou. Existují ovšem i radostné sochy lidí, kteří bijí do bubnů a gongů, tlučou rýži, mužů a žen při sexu, těhotných žen.
Ldyž kliknete na like, uděláte mi radost, že příspěvek alespoň někoho zaujal.
